Jdi na obsah Jdi na menu
 


Louskáček(Děj,Celý balet na videu)

1. 11. 2008

LOUSKÁČEK
balet o dvou jednáních
Libreto: Marius Petipa podle pohádky Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Lev Ivanov
Premiéra: 18. prosince 1892 v Mariinském divadle v Petrohradě
Dekorace a kostýmy: Michail J. Botčarov, Konstantin M. Ivanov
Hlavní interpreti: Antonietta Dell'Era, Pavel Gerdt, T. Stoukolkin, Nikolaj Legat, Olga Preobrazenska, S. Belinska
Hlavní postavy baletu: Klára, Frič, Medicínský rada, Stalbaum a jeho manželka, Drosselmayer, Louskáček, Myší král, Harlekýn, Kolombína, Čert, zástupci národů

Historie baletu Louskáček

Přelom 19. a 20. století se v baletním umění vyznačoval hledáním nové cesty, která by se odklonila od pesimistických romantických tradic tehdejších baletních inscenací. Snaha rozšířit slovník pohybové artikulace v souvislosti s dramaturgií velkých scén měla obohatit divadlo o novou poetiku a fantazii. K takovým dílům, jež jsou dnes ve světě považována za klenoty klasických baletů, patři i Čajkovského Louskáček, tradčcní představení uváděné v předvánoční době.
Libreto vychází z pohádky německého spisovatele E. T. A. Hoffmanna, který se vedle kariéry státního zaměstnance stal i významným umělcem. V roce 1814 začal publikovat pohádky a o dva roky později vydává své dílo Louskáček a myší král, později přepracované francouzským spisovatelem A. Dumasem. Příběh o sváteční atmosféře Štědrého večera, ve kterém se tajemství a krása spojuje s realitou i dětskou fantazií ve fascinující labyrint, zaujal tehdejšího ředitele carských divadel I. Vševolozskeho natolik, že si objednal u P. I. Čajkovského hudbu k dvouaktovému baletu pro Mariinské divadlo v Petrohradě. Zkušený hudební skladatel se ujal úkolu s velkým nadšením, neboť miloval svět dětské obrazotvornosti, svět pohádek. Ačkoliv hudbu k baletu Louskáček připravoval v době velkého duševního utrpení, dokázal se od svých problémů odpoutat a přenést se do bezstarostného světa hravých dětí toužících po idylickém dobrodružství.

První jednaní zkomponoval na svém koncertním turné po Francii. Po předehře, která navodí atmosféru vánočních svátků,následují taneční pochody. Nadšení z práce na hudební dramaturgii pohádkového baletu ustala s divertissementem druhého jednaní, které však překonal s mistrovskou rutinou. Tance doplnil květinovým valčíkem a duetem napsaným pro hlavní sólovou dvojici. Ačkoliv měl skicu baletu hotovou,neustále váhal s orchestrací svého díla a práci na baletu na nějaký čas odložil. Hledal nový impuls, inspiraci i nápad pro uspokojivé dokončení svého díla. Pomoc přišla v podobě nově nalezeného bicího nástroje celesty, jejíž zvuk ho okouzlil a dodal mu chuť k dokončení celé práce. Celesta jako by rozcinkala tisíce zvonečků, symbolizujících vánoce,jiskření sněhu i vůni napečeného cukroví, a dodala hudební partituře to správné aroma.

Zatímco Čajkovskij pracoval na základě ruského překladu německé Hoffmannovy pohádky, francouzský choreograf M. Petipa napsal scénář s přihlédnutím k upravené verzi A. Dumase, jež odstranila některé kruté elementy. Práce s vynikajícími tanečníky naznačovala že balet Louskáček zopakuje triumf Spící krasavice vytvořené o dva roky dříve. Po dokončení prvního obrazu M. Petipa onemocněl a dostudováním byl pověřen jeho asistent L. Ivanov, který vložil svou invenci do choreografie tanců národů a do elegantního valčíku ve druhém aktu. Jeho cit pro balet i atmosféru vyvrcholil ve scéně vloček, kterou nastudoval se 60 tanečnicemi a vytvořil tak iluzi husté chumelenice. Jeho um se projevil i v závěrečném pas de deux ve druhém jednaní.

Premiéra baletu Louskáček byla uvedena 6. prosince 1892 a vzbudila v odborných kruzích značné rozpaky. Diváci byli zklamáni podivně řešenou první scénou, kterou kritikové zhodnotili jako nevkusné buržoazní a taneční férii označili za urážku petrohradské scény. Nespokojenost vyvolala i dobře tančící italská balerína A. Dell'Ery, která byla považována za ošklivou, a proto nevyhovující pro hlavní roli Víly Dragee. I přes nepříznivé kritiky se inscenace udržela na repertoáru Mariinského divadla tři roky, ale během dalších let prošla mnohými změnami. Balet Louskáček býval inscenován např. jako sled virtuózních variací a pas de deux proložených a pospojovaných naivní pantomimou nebo jako lyricky laděná kompaktní pohádka s veškerými půvaby dětských radostí a přání.
Louskáček se objevil i v mnoha dalších produkcích. A. Viscusi ho uvedl v Praze již v roce 1908, I. A. Pavlová představila se svou baletní společností úryvek Sněhové vločky na turné v roce 1901 S.N. Sergejev uvedl svou verzi se Sadler´s Wells Ballet v roce 1934. Ve stejném roce V. Vajnonen nastudoval toto dílo s Kirovovým baletem. Choreograf L. Christensen uvedl svou verzi v roce 1944 a o 4 roky později se s Louskáčkem setkali australští diváci v Melbourne v podání umělců baletního souboru Ballet Rambert při jejich turné. Balanchinova produkce pro New York i City Ballet byla uvedena v roce 1954. Choreografie J. Grigorovice byla nastudována ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1966 a v tomtéž roce proběhla Stuttgartská premiéra zchoreografována J. Crankem. V roce 1967 představil R. Nureyev svou verzi se Švedským královským baletem, kterou přenesl v roce 1968 do Londýna. Tam ji nastudoval s Královským baletem Londýn. Pro Královský dánsky balet byl Louskáček upraven F. Flindtem v roce 1971. V roce 1971 zaujala pozornost veřejnosti i originalní Neumeierova verze baletu Louskáček vypravena Frankfurtským baletem. Hlavní hrdinka dvanáctiletá Marie v něm dostává jako dárek k narozeninám baletní špičky, a to ji zavede do snu, ve kterém se stává tanečnicí Mariinského divadla. Při výletu do světa baletu je Marie pohlcena a zaujata náročnou profesí, od které se nemůže vrátit zpět ke ztracenému dětství. Procitnutí do reality se stává symbolem návratu do bezstarostnosti.

S American Ballet Theatre nastudoval svou vlastní choreografii jeden z nejúspěšnějších světových tanečniků M. Barysnikov. Za hranicemi Ruska se balet Louskáček objevil poprvé právě v našem pražském Národním divadle v roce 1908. Libretistou a choreografem byl tanečník, baletní mistr a choreograf A. Viscusi. který dbal na eleganci i noblesu tanečních gest a na působivost taneční kompozice. To se projevilo zejména v choreografii tance sněhobílých vloček, které svou lehkostí a smysluplným zaplněním jeviště vyvolávaly představu zasněžených vánočních večerů. Zásahem do libreta však rozšířil již tak dost pestrou sérii jednotlivých postav, např. o role Krále a Královny pohádek, Hofmistra, Šaška, Princezny Hryzalky, Mařenky a dále o vystoupení pěti smyslů (Sluch, Chut. ..) nebo nápojů ( Káva, Rum, Vodka. ..). Divák se v takové podívané přestává orientovat a odpoutává se od souvislosti započatého děje. Louskáčka tančil J. Hausler, Myšího krále K. Váňa.

Tisk odsud:
Inscenace mela 24 repríz a zůstala na repertoáru Národního divadla do srpna roku 1910. S mnoha dalšími inscenacemi uvedenými v Národním divadle v Praze ožíval příběh Louskáčka, dřevené loutky, i v regionálních divadlech. Jednou z významných představitelek hlavní role Mášenky (Kláry) byla dlouholetá sólistka Národního divadla a vynikající pedagožka A. Voleská. V režijní a choreografické úpravě dnešniío ředitele Taneční konzervatře Praha J. Lavického, spatřil světlo divadelních ramp Louskáček v červené uniformě v roce 1992, tedy sto let po jeho prvním uvedení. Posluchači pražské konzervatře se stali verohodnými interprety pohadkoveho příběhu, neboť se svým věkem blížili skutečným dětským hrdinům.

Obsah: Sníh se v tichosti snáší k zemi, navrsuje mekkou MlI¥" perinu prasanu na obtezkane vetve stromu a do
rytmu kroku vrZe pod botama poutníku prichazejí- cich oslavit ~tedry vecer spolecne se svými prateli. Studeny vítr stípe do nosu i tvarí a cely kraj se s houstnouci tmou uklada ke svatonocnímu spanku. Mraz jiz vyzdobil svým dechem okna ~talbaumova domu, ktery se pro dnesní vecer stava konecnou stanici vecerních navstevníku. Ti na zaprazí setrasají sníh z klobouku i cepic, svlekají teple plaste a zvedají císi k prvnímu prípitku.

Hned mezi dvermi vítají sve príbuzne a kamarady i ~talbaumovy deti Fric a Klara. Jejich velky vanocní stromecek zarí desítkami pestrobarevnych svícek a mihotava svetelka se odrazejí ve stríbrnych i zla- tych vanocních ozdobach zavesenych na vetvích hezky urostle jedle. ..Jaka krasa!". tají dech bratranci a sestrenice. Ani dustojna atmosfera svatku vsak nemuze ztlumit prirozenou detskou hravost a brzy kolem stromku pochodují salutujíci vojaci serazeni do uceleneho siku. jako by tahli do nebezpecne ) I bitvy. Devcatka se s velkou peclivostí venují svým ". panenkam a medvídkum, aby je vcas nakrmily a ulozily do postylek. Nahle se vsichni ztisí. protoze do pokoje voníciho purpurou prichazí zahadny muz. Jen velmi zvolna odklada zimní plast splývajíci az na paty kIkka o VIJI ne onecne ou y sa omotany o em r u i obliceje. Samozrejme! Je to oblíbeny strycek Drosselmayer! A hned tu jsou i cary a kouzla. legrace a smích. Rozzarene detske oci odmenují kmotra Klary, stareho podivína Drosselmayera. za jeho magicke kousky. Tajemny strycek ve fraku, cylindru a elegantních rukavickach ma za ukol zabavit deti do te doby. nez se dospelí navecerí u slavnostne prostrene tabule.
KdyZ zvonek zacinka a konecne nastava ten dlouho ocekavany okamzik nadílky, bere strycek jeden darek po druhem a prideluje je detem. Pro svou oblíbenou kmotrenku Klaru ma darek nejkrasnejsí. Louskacek orechu v podobe dreveneho vojacka s krasnou uniformou spocine v Klarine naruci a devcatko vypískne radostí, ze tak krasnou hracku jeste nikdy nevidelo. Bratr Fric, ktery byl obdarovan drevenym koníkem. se hrne k sestre a chce si s Louskackem pohrat. Klara vsak vanocní darek pevne objíma a nechce se s ním rozloucit ani na kratky okamzik. Po kratke rvacce zustava vojacek bez hlavy a zoufala Klara se rozplace. Zatímco jí stekají slzy po uplakane tvari, Drosselmayer pokara rozpustileho bratra, potom panacka nenapadne opraví a poklepe vzlykající Klare po rameni. Devcatko je stastne, ze se vojacek tak rychle uzdravil, strycek dostane na tvar velikou pusu a Klara posplcha za ostatnlmi de. tmi.Obrazek
Po pulnoci si rozjarení hoste oblekají sve kozichy a se vzajemnym pranlm vseho nejlepsího mizí v huste chumelenici. Klara posklada hracky pod stromeckem, tatínek zhasne vsechna svetla a deti zalezajl do svých postylek. Klara vsak nemuze usnout. V detske hlavicce je tolik nových zazitku, ze dívenka seskocí z luzka a bosyma nozkama vklouzne do teplych backor. Po spickach, aby nevzbudila bratra, si jde do salonu pro milovaného Louskacka. Pod stromeckem ho obejme a spokojene r"nasloucha pulnocnímu odbljení hodin.
Nahle uslysí podivny sramot. Rozhlédne se v nocním seru a vidí, jak ze vsech koutu obyvacího pokoje vylezajl mysi. Se zakernym pohledem a vytasenymi drápy se blízí k novým hračkám a není pochyb, ze chtejí panenkam i zvíratkum ublízit.
Klara je svedkem zvlastního ukazu, kdy se jejl dreveny Louskáček mení v opravdoveho husara, staví se do cela ozivlych cínových vojacku a dava se do boje s mysl smeckou. Obrovsky sedy hlodavec s mohutnou kralov- skou korunou na hlave veil k útoku. přesila je velka, statečný vojaček Louskáček je zranen a bitva se zda byt prohrana. Ve velkem kresle se vsak krcí drobne devcatko, které s hrůzou pozoruje kruty boj. V roz- hodující chvm hodí po mysím krali pantoflem a svým přesným zasahem zachranuje Louskacka i vsechny hrac- trl!~~'er ky. Mysi jsou tímto zasahem definitivně porazeny a mizí tak rychle, jak se pi'ed chvrlr v pokoji objevily. To se jiz Klára pi'enas záhadným způsobem na zasnezenou mytinu s velikyrr ozdobenym stromem a sleduje, jak jsou lehke vločky uspořádány do prazvlastnrch obrazcu a tancr pro n svuj jiski'ivy zimní tanec.Obrazek Ona sama již není malým děvčátkem, ale dospělou dívkou, kterou si princ v husarské uniformě odvádí na svůj zámek.
Jejich cesta není jen tak obyčejná. Přes moře plují na plachetnici, vysoká pohoří překonají v kosi zavěšeném pod balonem pohaněným Horkým vzduchem a poslední úsek jedou v pohodlném královském kočáře taženém čtyřspřežím čistokrevných vraníků. v Království sladkostí, ve kterém vládne víla Dragee, uspořádá Princ Louskáček na počest své zachránkyně bál. Klára je uvedena do tanečního sálu v překrásných šatech a v plášti z drahého saténu. Dlouhou vlečku zdobenou zlatými výšivkami i perlami ji nesou komorné a ona usedá po pravici Prince na královský trůn. Okouzlena tou nádherou, sleduje tance Arabu, Cikánů, Rusu a Španělů. Také cukrovinky se dávají pohybu a v rytmu hudby předvádějí své pozoruhodné kreace. Čaj, káva i rum se nechtějí nechat zahanbit a i ty vstupuj[ na parket. Vyvrcholením večera je její svatební[ tanec s princem Louskáčkem. který ukončí plesové defilé a současně i krásný sen. Obrazek

Klára se probouzí v noční košili pod vánočním stromkem v domě svých rodičů, s úlevou pohladí Louskáčka a pocítí bezpečí teplého domova.

ZDE JSOU ODKAZY NA CELÉ PŘEDSTAVENÍ:

Nutcracker part 1 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!( na obrázek)
Louskáček part 1 of 16
Nutcracker part 2 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 2 of 16
Nutcracker part 3 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 3 of 16
Nutcracker part 4 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 4 of 16
Nutcracker part 5 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 5 of 16
Nutcracker part 6 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 6 of 16
Nutcracker part 7 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 7 of 16
 
 
Nutcracker part 8 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 8 of 16
 
Nutcracker part 9 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
Louskáček part 9 of 16
 
Nutcracker part 10 of 16    klikni pro zapnutí videa!!!   ´
         
Louskáček part 10 of 16
 
Nutcracker part 11 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
 
Louskáček part 11 of 16
 
Nutcracker part 12 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
 
Louskáček part 12 of 16
 
Nutcracker part 13 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
 
Louskáček part 13 of 16
 
Nutcracker part 14 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
 
Louskáček part 14 of 16
 
Nutcracker part 15 of 16 klikni pro zapnutí videa!!!
 
Louskáček part 15 of 16
 
Nutcracker part 16 of 16
 
Louskáček part 16 of 16